PŘÍBĚH

Níže jsou dostupné texty ke knížecí, císařské a zbojnické frakci.


Medailonek knížecích

Oslavy Rovnodennosti

"Vlci nezabíjejí vlky.

Zmije nenapadne zmiji.

Pouze v pestrém společenství lidí si musí dát pozor bratr na bratra."


Nálada v pracovně nebyla ani trochu radostná. Napětí by se dalo krájet na tenké plátky. Olaf, velitel gardy a vojenské posádky, čekal pod knížecím erbem. Stejně tak i komoří Pucket.

Kníže Maxmilián, druhý nositel tohoto jména a titulu, seděl s bradou na spojených dlaních a přemýšlel.

Jen domněnky vedly Olafa k představám, co by se knížeti mohlo honit hlavou. Je tomu pět let, co na okraji jeho území proběhl incident v Dubině a eskapáda s elfy. Než na to stihlo knížectví reagovat, bylo už téměř po všem.

Lesem se proháněli lesní běsové a jiná verbež. Vlkodlaka by tu člověk dříve také jen těžko pohledal a královna Dryád už snad úplně zešílela.

Jako by to nestačilo, za poslední dva roky byly příjmy do knížecí truhly nižší a nižší. Nenasytný moloch císařství si žádal stále víc, až pohár trpělivosti přetekl. Část vlastního rytířstva se postavila na odpor a společně s elfy uprchli do Hvozdu, čímž se stali nezanedbatelným problémem.

Samotný císař byl s daňovou situací samozřejmě nespokojený, a tak se není čemu divit, že na jižní hranici sídlí kontingent císařských mušketýrů pod vedením generála Farguse. Je to jen další císařův tah na pomyslné šachovnici? Má snad být přítomnost vojska snahou o nastolení klidu a míru? Bude na knížete naléhat, aby si vyřešil problémy s rebelií, nebo kompletně převezme iniciativu? A konečně - není těch vojáků nějak málo?

Dnes jsou Slavnosti Rovnodennosti. Výjimečná část roku, kdy se den s nocí právoplatně dělí o vládu nad světem.

Ta část roku, kdy se jakýkoliv spor odkládá na jiný čas.

"Výsosti," osmělil se knížecí komoří.

"Výsosti, dovolte, abych začal. Na Slavnosti je vše připraveno. Od hostiny pro pozvané, přes jednací sál, až k vyvaleným sudům a napečené menáže pro chudinu. V rámci úsloví, chléb a hry, jsme připravili i nějakou zábavu. Na druhou stranu, pro celý průběh akce již lehce zapouštíme drápky do našich finančních rezerv a nesmíme to přehánět. Obvinění z marnotratnosti ze strany císaře je asi to poslední, co bychom chtěli."

"Co bych chtěl já, není vůbec tvoje starost, Puckete," nervózně zavrčel kníže. "Co pozvaní hosté?"

"Jistě, Vaše blahorodí. Dle aktuální situace můžeme očekávat generála Farguse, jakožto oficiálního zástupce císařské moci v naší zemi. Z tábora mušketýrů se posel vrátil již předevčírem s odpovědí. Ta sice nenaznačuje, že je generál v rámci dvora níže než vaše výsost, ale jistě se přijde, i přes své pohrdání, dostatečně nacpat a prolít hrdlem skvosty knížecích sklepů."

Nejspíš Olaf nedokázal skrýt své obavy z Farguse, a upoutal tak pozornost knížete.

"Chceš nás snad po ránu, Olafe, také obohatit svým názorem na pana generála?" prohodil lehce sarkasticky šlechtic.

"Nikoliv, Výsosti. Dovolím si zůstat ve stínu mlčenlivosti," byla jediná odpověď, která Olafa napadla.

S lehkým tónem zklamání mávl Maxmilián rukou zpět na Pucketa: "Co tam máš dál, Puckete?"

Komoří se nejistě ošil a pokračoval mnohem nervózněji: "Osobně si myslím, že dobrá zpráva ze strany posla k elfímu hvozdu je ta, že se vůbec vrátil a nechybí mu žádná důležitá část těla..."

"Ano, Puckete? Pokračuj. Nebo čekáš na polední zvon?"

"Ne, Výsosti. Problém je, že nevíme přesný výsledek. Na depeši nepřišlo žádné zpětné vyjádření z elfí strany a posel mumlá něco a o tom, že se rebelové rozhodnou sami, zda se sníží k účasti na tak pokrytecké události, jako jsou naše slavnosti," odvětil komoří.

"No báječné. Takže tu máme jistého generála z císařství, k tomu pak nejisté rebely a lesní divoženky se špičatýma ušima," praštil Maxmilián rozezleně do stolu. "Z toho aby jednoho popadla padoucnice..."

"Vaše výsost má jistě právo k rozhořčené náladě a plně respektuji Váš postoj..." začal ze sebe Olaf soukat s velkou námahou.

"Olafe, jestli se tu budeš pokoušet mazat mi med kolem huby, dojde mi s tebou definitivně trpělivost a nechám tě vypráskat jako psa. Tohle na mě nezkoušej. Roli dvorního patolízala už má Pucket."

Komoří se nadechl, ale ukazováček knížete mířící na jeho čelo dal jasně najevo, že má raději mlčet. V celé místnosti se najednou ochladilo a bylo jasné, že dobrých zpráv je jako šafránu.

"Výsosti, já ..." pokračoval Olaf.

"Ano, Olafe. Ty. Ty máš na starosti bezpečnost a pořádek. A co tu máme dál? Kvalifikaci máš, výsledky ale těžce pokulhávají za očekáváním," už zvyšoval hlas Maxmilián. Náhle se zarazil a sám si uvědomil, že takhle se dál nedostanou.

"Dost už toho. Pokračuj" dokončil po krátké odmlce kníže a složil si hlavu do dlaní.

"Výsosti. Náš posel od rebelů se sice vrátil s prázdnou, ale zprávy jsou takové, že jejich vlastní posel doručil depeši před začátkem dnešní schůzky. Jsou ochotni vyjednávat a v rámci příměří jsou ochotni se dostavit na konání oslavy.

Tedy pod podmínkou, že..."

Olaf nestihl ani dokončit větu a hněv knížete vybublal na povrch. Maxmilián vyskočil na nohy tak prudce, že křeslo pod jeho zadkem odletělo dva sáhy daleko. Udeřil pěstí do stolu, až poskočily všechny poháry s pitím a rozsypala se hromádka ovoce.

"Ten hulvát Rychwald si klade podmínky?"

"Jen jednu Výsosti. Aby bylo zaručeno mírové prostředí a aby měl Vaše slovo, že hlavní myšlenkou je ukončení sporů a mír."

Kníže se zase uklidnil. Zvedl ze země sám své křeslo a unaveně se posadil.

"Tak snad alespoň ta oslava proběhne v klidu..."

Medailonek císařských

Armáda v pohybu

"Armáda beranů, kterou vede lev, je silnější než armáda lvů, kterou vede beran."


Zápisky z vojenského deníku Generála Farguse, nositele Řádu Císařského Lva, velitele kontingentu císařských mušketýrů II. pluku.


5. den prvního novoluní roku 867

Vydán nový rozkaz přímo s pečetí a spěšným kurýrem od císaře Rodrixe III. Rozkaz zní jasně. Vytvořit do konce zimy vojenský oddíl s plným zázemím a podporou pro cestu do severní provincie. Cílem je územní celek ve správě knížete Maxmiliána II. Důvodem jsou interní nepokoje nižší šlechty vůči stanovenému vládci provincie ústící do sníženého odvodu finančních zdrojů do císařského rozpočtu. Druhým rokem detekován pokles o 15 % (zdroj - finanční cech Císařské akademie).

Účel kontingentu - zajištění mírových jednání. Poskytnutí záruky a pozornosti císaře k řešení problému. Vynaložit maximální snahu o mírová řešení. V záloze ale zajistit vojenskou sílu v případě eskalace konfliktu.

Cíl přesunu: Jižní pevnost na hraniční čáře.

Osobní poznámka: Do jaké severní prdele světa se to k čertu vydáváme? A ještě v zimě...


10. den prvního novoluní roku 867

V rámci zimní přípravy vázne zajištění logistiky a příprava cesty v rámci zásob a výstroje. Východní válka s Argentánií vyčerpává císařskou pokladnici rychleji, než se čekalo. Zatím se ale podařilo jejich invazní síly zastavit na demarkační linii a daří se nám posilovat pohraniční pás pevností a pevných bodů. Bohužel se místo dalšího postupu v tomto konfliktu musíme věnovat interním problémům na severu.


15. den prvního novoluní roku 867

Před dvěma dny zaznamenány špatné zprávy z fronty. Postup nepřítele opět započal a i přes celkové dobré výsledky se některé konflikty začínají přelévat do vnitřního pásma obrany. Pro nás to má neblahý důsledek, neboť se plánovaný počet našeho vojenského celku snižuje ze dvou centurií na jednu, včetně pomocného zajišťovacího personálu. Pokud to takhle půjde dál, budeme tam jen jako vyvěšená vlajka císařství pro okrasu, a nikoliv jako důkaz jeho síly.

3. den druhého novoluní roku 867

Po několika týdnech vyjednávání máme konečně celek hotový a armáda vyráží vstříc tajícímu sněhu směr sever. Bohužel díky odvelení jízdních jednotek na východ jsme armáda pěší a tím pádem nám přesun zabere dost času. Zapráskaní Argentánci. Doufejme, že se jejich síla vyčerpá také podobně jako u nás. A do toho všeho šarvátky na severu. Radostí bych nejraději skákal po stanu...

Osobní poznámka: Konečně jdeme. Naštěstí nám počasí přeje, a i když směr sever znamená nižší teploty,cesta je bez komplikací.


10. den třetího novoluní roku 867

Kontingent dorazil do hraniční oblasti a přiblížil se k jižní pevnosti. Očekávání nenaplněna. Pevnost nalezena opuštěná, prázdná a ve špatném stavu. Opravy nutné ve velké míře. Armáda se utábořila. Díky pěšímu přesunu došlo k oblevě dříve, než jsme dorazili. Cestu nekomplikoval sníh a brody byly již schůdné. Začíná příprava, zajištění pevnosti a uvedení do provozního stavu.

Osobní poznámka: Je to tu ještě větší řiť světa, než jsme čekali.


15. den třetího novoluní roku 867

Ukončen průzkum. V blízkém okolí tři vesnice nevalného charakteru. Reakce obyvatel překvapená až zdrženlivá. Přítomnost císařské moci není nijak vítána. Celkový dojem spíše negativní. Zajištěny první informace o vzbouřencích. Obyvatelstvo nesdílné. Dle "legend" systém "bere bohatým a dává chudým". Ušlechtilé pohnutky, ale finanční zdroje císařství jsou v současné situaci v mírném ohrožení a situace se musí zlepšit.

Osobní poznámka: Chybí nám tři zvědi, kteří se nevrátili z oblasti hvozdů obývaných rebely. Celistvost oblasti

je ohrožena. K čertu, to jsem měl dostat centurií alespoň deset...


17. den třetího novoluní roku 867

Oficiální kontakt ze strany knížectví (hurá, už se dozvěděli, že jsme tu). Předáno pozvání na Slavnosti Rovnodennosti. Pravděpodobně nějaká místní tradice. Doplňující informace potvrzují, že se jedná o slavnost mírového rázu a často slouží jako prostor pro vyjednávání. Hodnotím jako výrazně vhodný zdroj získání dalších informací a komplexního pohledu na lokální problematiku. Plus prezentace přítomnosti císařských. Konání za dva dny.

Vybrán oddíl reprezentující císařské barvy v rámci doprovodu.

Osobní poznámka: Dokonce mi někde sehnali koně. Vyrážíme zítra za úsvitu. Doufám, že ta oslava proběhne v klidu...


Medailonek zbojníků

Svoboda má svou cenu

"Štěstí spočívá ve svobodě a svoboda v odvaze."


Byla to krutá zima. Plná živoření a stavu, který byl na hony vzdálený veškerému pohodlí minulého života. Titul, který kdysi znamenal právo na klidný spánek, teplou postel, stravu a nesčetné další výhody života rytíře, byl teď jen cárem pergamenu. Cárem pergamenu, jež někdo ledabyle počmáral a nechal odvát společně s divokými větry nadcházejících mrazů. Byla to krutá zima. S houstnoucí tmou uhasínal i poslední plamínek naděje.

Nátlak na výběr daní a celkový nárůst chudoby v zemi si vyžádal svou cenu. Všudypřítomná myšlenka vzpoury už nešla dále přehlížet. Jedním z problémů byl samotný kníže. Nebyl ochoten udržet stanovisko svého postavení vůči požadavkům císaře a stále urputněji vykořisťoval lid svého panství.

Již dávno nebyl ochráncem, stal se pouhým seržantem, který nad lidmi drží bič. Nebral v potaz události v Dubině, nájezdy elfů, ani vypálené vesnice. Nebo je možné, že by v tom byl nevinně?

Byl snad hlavním viníkem císař, který pro svou zahraniční politiku potřeboval větší zdroje?

Byl to snad právě on, kdo nás drtil výběrem daní, bez ohledu na naši situaci? Kdo ví...

Pak už jen stačilo, abych se přimíchal do potyčky mezi obyvateli zapadlé vesnice a oddílem výběrčích daní. Vesničané byli vyhladovělí až na pokraj smrti, kdežto vojáci si celou situaci vyložili jako příležitost k pobavení. Dopadlo to prolitou krví, vyhnáním výběrčích a následnou odvetou ze strany knížete.

K mému dopadení byl i přes jeho nelibost vyslán Olaf. Samotná debata nedopadla nejlépe... Nedokázal jsem si zachovat chladnou hlavu a naopak jsem se nechal unést emocemi. Postavil jsem se knížeti na odpor. Stálo mě to titul, sídlo, majetek a dobré jméno.

Nic však není černobílé. Získal jsem tak podporu obyvatel a svobodu.

Začali jsme přepadávat výběrčí daní a lichváře. Část zisku jsme vraceli zpět mezi lidi, abychom hladomoru učinili přítrž. Čin šlechetný však začal lákat i individua nepočestná a chamtivá. A naše pověst tak získala kyselou pachuť puškvorcového piva. Oprostit se od těchto individuí nás stálo mnoho úsilí, času a zdrojů. Naštěstí nám pomohli elfové z Hvozdu.

Získali jsme podporu obyvatel, kteří nás kryli a pomohli nám i ve špatných dobách. Ale o to více pozornosti se nám dostalo ze strany knížete i císaře, když začal proud daní vysychat. Namísto zaslouženého výsluní a oslav našich jmen, jsme teď vyvrhelové. Banditi a lapkové. Vzbouřenci a rebelové.

K tomu všemu přišla další krutá zima, která nás vyhnala do mrazivého větru. A aby toho nebylo málo, s prvním tajícím sněhem dorazil i oddíl císařských mušketýrů pod velením Farguse. Ten tu ještě chyběl...


... Z myšlenek mě vytrhl hlas mého pobočníka:

"Můj pane Rychwalde. Dorazil posel od knížete."

"Jak to myslíš, že dorazil? To si našel cestu až sem do lesů? To mohli přijít rovnou s celou armádou a neztrácet čas s poslem," vyrazil jsem ze sebe plný obav.

"Ale ne, pane. Chytli jsme ho na kraji hvozdu. Pro jistotu jsme ho svázali a dopravili sem s pytlem na kebuli," usmál se můj druh ve zbrani. Úleva na mém obličeji musela být opravdu vidět...

"Dobrá. A co s sebou nese?"

"No v tom je ten problém. Má pro Vás pozvánku na Slavnosti Rovnodennosti s nabídkou na jednání o míru. Přítomnost těch puškomilů z císařství ho možná donutila jednat."

"To zní jako past už když to jen říkáš."

"Mně taky pane. Ale je tam napsáno, že jsou pozváni všichni, včetně nás a zástupců elfů z Hvozdu."

V hlavě mi zvonilo několik poplašných zvonů, které byly odlity v obavách a podezření. Ale ani kníže Maxmilián by si nedovolil poskvrnit posvátnost oslav Rovnodennosti prolitím krve. A Fargus nepatří k těm, kdo by se snížil k tak nečestnému jednání.

Zima nás ale zasáhla tvrdě. Zásoby docházejí, mušketýři v zádech, navíc den za dnem ztrácíme přízeň lidu.

"Dobře. Budeme postupovat následovně. Pro jistotu propustíme kurýra bez odpovědi a pošleme zprávu vlastní cestou. Alespoň Maxmiliánovi ukážeme, že se nebojíme."

"Ano, pane."

Co bude dál? Mír? Kompromis? Past a zrada? Kdo ví. Hlavou mi proběhla poslední myšlenka předtím, než jsem odkráčel zpět do tábora.

"Snad ta oslava proběhne v klidu..."