PŘÍBĚH KNÍŽECÍCH
Oslavy Rovnodennosti
"Vlci nezabíjejí vlky.
Zmije nenapadne zmiji.
Pouze v pestrém společenství lidí si musí dát pozor bratr na bratra."
Nálada v pracovně nebyla ani trochu radostná. Napětí by se dalo krájet na tenké plátky. Olaf, velitel gardy a vojenské posádky, čekal pod knížecím erbem. Stejně tak i komoří Pucket.
Kníže Maxmilián, druhý nositel tohoto jména a titulu, seděl s bradou na spojených dlaních a přemýšlel.
Jen domněnky vedly Olafa k představám, co by se knížeti mohlo honit hlavou. Je tomu pět let, co na okraji jeho území proběhl incident v Dubině a eskapáda s elfy. Než na to stihlo knížectví reagovat, bylo už téměř po všem.
Lesem se proháněli lesní běsové a jiná verbež. Vlkodlaka by tu člověk dříve také jen těžko pohledal a královna Dryád už snad úplně zešílela.
Jako by to nestačilo, za poslední dva roky byly příjmy do knížecí truhly nižší a nižší. Nenasytný moloch císařství si žádal stále víc, až pohár trpělivosti přetekl. Část vlastního rytířstva se postavila na odpor a společně s elfy uprchli do Hvozdu, čímž se stali nezanedbatelným problémem.
Samotný císař byl s daňovou situací samozřejmě nespokojený, a tak se není čemu divit, že na jižní hranici sídlí kontingent císařských mušketýrů pod vedením generála Farguse. Je to jen další císařův tah na pomyslné šachovnici? Má snad být přítomnost vojska snahou o nastolení klidu a míru? Bude na knížete naléhat, aby si vyřešil problémy s rebelií, nebo kompletně převezme iniciativu? A konečně - není těch vojáků nějak málo?
Dnes jsou Slavnosti Rovnodennosti. Výjimečná část roku, kdy se den s nocí právoplatně dělí o vládu nad světem.
Ta část roku, kdy se jakýkoliv spor odkládá na jiný čas.
"Výsosti," osmělil se knížecí komoří.
"Výsosti, dovolte, abych začal. Na Slavnosti je vše připraveno. Od hostiny pro pozvané, přes jednací sál, až k vyvaleným sudům a napečené menáže pro chudinu. V rámci úsloví, chléb a hry, jsme připravili i nějakou zábavu. Na druhou stranu, pro celý průběh akce již lehce zapouštíme drápky do našich finančních rezerv a nesmíme to přehánět. Obvinění z marnotratnosti ze strany císaře je asi to poslední, co bychom chtěli."
"Co bych chtěl já, není vůbec tvoje starost, Puckete," nervózně zavrčel kníže. "Co pozvaní hosté?"
"Jistě, Vaše blahorodí. Dle aktuální situace můžeme očekávat generála Farguse, jakožto oficiálního zástupce císařské moci v naší zemi. Z tábora mušketýrů se posel vrátil již předevčírem s odpovědí. Ta sice nenaznačuje, že je generál v rámci dvora níže než vaše výsost, ale jistě se přijde, i přes své pohrdání, dostatečně nacpat a prolít hrdlem skvosty knížecích sklepů."
Nejspíš Olaf nedokázal skrýt své obavy z Farguse, a upoutal tak pozornost knížete.
"Chceš nás snad po ránu, Olafe, také obohatit svým názorem na pana generála?" prohodil lehce sarkasticky šlechtic.
"Nikoliv, Výsosti. Dovolím si zůstat ve stínu mlčenlivosti," byla jediná odpověď, která Olafa napadla.
S lehkým tónem zklamání mávl Maxmilián rukou zpět na Pucketa: "Co tam máš dál, Puckete?"
Komoří se nejistě ošil a pokračoval mnohem nervózněji: "Osobně si myslím, že dobrá zpráva ze strany posla k elfímu hvozdu je ta, že se vůbec vrátil a nechybí mu žádná důležitá část těla..."
"Ano, Puckete? Pokračuj. Nebo čekáš na polední zvon?"
"Ne, Výsosti. Problém je, že nevíme přesný výsledek. Na depeši nepřišlo žádné zpětné vyjádření z elfí strany a posel mumlá něco a o tom, že se rebelové rozhodnou sami, zda se sníží k účasti na tak pokrytecké události, jako jsou naše slavnosti," odvětil komoří.
"No báječné. Takže tu máme jistého generála z císařství, k tomu pak nejisté rebely a lesní divoženky se špičatýma ušima," praštil Maxmilián rozezleně do stolu. "Z toho aby jednoho popadla padoucnice..."
"Vaše výsost má jistě právo k rozhořčené náladě a plně respektuji Váš postoj..." začal ze sebe Olaf soukat s velkou námahou.
"Olafe, jestli se tu budeš pokoušet mazat mi med kolem huby, dojde mi s tebou definitivně trpělivost a nechám tě vypráskat jako psa. Tohle na mě nezkoušej. Roli dvorního patolízala už má Pucket."
Komoří se nadechl, ale ukazováček knížete mířící na jeho čelo dal jasně najevo, že má raději mlčet. V celé místnosti se najednou ochladilo a bylo jasné, že dobrých zpráv je jako šafránu.
"Výsosti, já ..." pokračoval Olaf.
"Ano, Olafe. Ty. Ty máš na starosti bezpečnost a pořádek. A co tu máme dál? Kvalifikaci máš, výsledky ale těžce pokulhávají za očekáváním," už zvyšoval hlas Maxmilián. Náhle se zarazil a sám si uvědomil, že takhle se dál nedostanou.
"Dost už toho. Pokračuj" dokončil po krátké odmlce kníže a složil si hlavu do dlaní.
"Výsosti. Náš posel od rebelů se sice vrátil s prázdnou, ale zprávy jsou takové, že jejich vlastní posel doručil depeši před začátkem dnešní schůzky. Jsou ochotni vyjednávat a v rámci příměří jsou ochotni se dostavit na konání oslavy.
Tedy pod podmínkou, že..."
Olaf nestihl ani dokončit větu a hněv knížete vybublal na povrch. Maxmilián vyskočil na nohy tak prudce, že křeslo pod jeho zadkem odletělo dva sáhy daleko. Udeřil pěstí do stolu, až poskočily všechny poháry s pitím a rozsypala se hromádka ovoce.
"Ten hulvát Rychwald si klade podmínky?"
"Jen jednu Výsosti. Aby bylo zaručeno mírové prostředí a aby měl Vaše slovo, že hlavní myšlenkou je ukončení sporů a mír."
Kníže se zase uklidnil. Zvedl ze země sám své křeslo a unaveně se posadil.
"Tak snad alespoň ta oslava proběhne v klidu..."